Pracovník vnímá klienta jako bio-psycho-sociálně-spirituální entitu. Pracovník dokáže při práci zohlednit všechny jemu známé části životního příběhu klienta. Rozumí tomu, že na tuto oblast má vliv více faktorů, a aktivně zjišťuje jejich vzájemnou provázanost. Je schopen se v případě potřeby operativně dovzdělat ve specifických a pro klienta důležitých oblastech (např. souvisejících s kulturou, etnicitou, vírou, přístupem k rozvoji osobnosti). ● Pracovník má a projevuje respekt k životnímu příběhu klienta, akcentuje pohled na klienta jako experta na jeho život a na jediného funkčního hybatele životní/situační změny. V životním příběhu klienta se výborně orientuje, dokáže o něm s klientem vhodně, otevřeně, citlivě a adekvátně věku i dalším okolnostem hovořit, a hledat souvislosti se současnou situací. ● Pracovník má v této oblasti kvality i v poradenské úrovni, tzn., dokáže pomoci klientovi se podívat na jeho situaci z různých úhlů pohledu, dokáže aplikovat různé intervenční techniky a postupy včetně krizové intervence je-li třeba. ● V oblasti náročných životních událostí má pracovník znalosti teoretické (např. znalost konceptů reflektujících fáze vyrovnávání se s náročnými situacemi, inventáře náročných situací, znalost specifických situací, pojících se s výkonem náhradní rodinné péče) i dovednosti praktické. Zná a dokáže adekvátně používat nástroje pro screening náročných životních událostí, např. Inventář životních událostí dle Holmese a Raheho. Ví, na které další vhodné služby či podporu mimo rozsah své odborné způsobilosti klienta odkázat. ● Pracovník dokáže spolu s klientem řešit různé životní situace včetně těch zátěžových (např. úmrtí v rodině, tendence dítěte vrátit se k biologickému rodiči, překlápění citové vazby v průběhu předávání dítěte z přechodné pěstounské péče, odchod zletilého dítěte z pěstounské rodiny), dokáže klienta zmocnit k samostatnému řešení situace či případně navázat na služby vhodné pro řešení dané životní situace. ● Pracovník dokáže vystupovat v roli nestranného mediátora/facilitátora při řešení problémové životní situace.

Pracovník vnímá klienta jako bio-psycho-sociálně-spirituální entitu. Pracovník dokáže při práci zohlednit všechny jemu známé části životního příběhu klienta. Rozumí tomu, že na tuto oblast má vliv více faktorů, a aktivně zjišťuje jejich vzájemnou provázanost. Je schopen se v případě potřeby operativně dovzdělat ve specifických a pro klienta důležitých oblastech (např. souvisejících s kulturou, etnicitou, vírou, přístupem k rozvoji osobnosti). ● Pracovník má a projevuje respekt k životnímu příběhu klienta, akcentuje pohled na klienta jako experta na jeho život a na jediného funkčního hybatele životní/situační změny. V životním příběhu klienta se výborně orientuje, dokáže o něm s klientem vhodně, otevřeně, citlivě a adekvátně věku i dalším okolnostem hovořit, a hledat souvislosti se současnou situací. ● Pracovník má v této oblasti kvality i v poradenské úrovni, tzn., dokáže pomoci klientovi se podívat na jeho situaci z různých úhlů pohledu, dokáže aplikovat různé intervenční techniky a postupy včetně krizové intervence je-li třeba. ● V oblasti náročných životních událostí má pracovník znalosti teoretické (např. znalost konceptů reflektujících fáze vyrovnávání se s náročnými situacemi, inventáře náročných situací, znalost specifických situací, pojících se s výkonem náhradní rodinné péče) i dovednosti praktické. Zná a dokáže adekvátně používat nástroje pro screening náročných životních událostí, např. Inventář životních událostí dle Holmese a Raheho. Ví, na které další vhodné služby či podporu mimo rozsah své odborné způsobilosti klienta odkázat. ● Pracovník dokáže spolu s klientem řešit různé životní situace včetně těch zátěžových (např. úmrtí v rodině, tendence dítěte vrátit se k biologickému rodiči, překlápění citové vazby v průběhu předávání dítěte z přechodné pěstounské péče, odchod zletilého dítěte z pěstounské rodiny), dokáže klienta zmocnit k samostatnému řešení situace či případně navázat na služby vhodné pro řešení dané životní situace. ● Pracovník dokáže vystupovat v roli nestranného mediátora/facilitátora při řešení problémové životní situace.

Pracovník vnímá klienta jako celistvou osobnost, na niž mají vliv různé utvářející životní faktory a okolnosti, vnímá i přesah do roviny sociální či spirituální. Pracovník dokáže povětšinou při práci zohlednit všechny jemu známé části životního příběhu klienta. Dokáže si v případě potřeby vyhledat vhodné informace či vzdělávání ve specifických a pro klienta důležitých oblastech (např. souvisejících s kulturou, etnicitou, vírou, přístupem k rozvoji osobnosti). ● Pracovník projevuje respekt k životnímu příběhu klienta, tyto kvality projevuje zejména v přímé práci s klientem, akcentuje nehodnotící přístup a uvědomuje si, že klient je jediným expertem na vlastní život. V životním příběhu klienta se velmi dobře orientuje, dokáže o něm s klientem přiléhavě, citlivě a adekvátně věku a dalším okolnostem hovořit, dokáže propojovat prvky z životního příběhu se současnou situací klienta. ● Pracovník disponuje i dovednostmi v poradenství k životním situacím, dokáže pomoci klientovi podívat se na jeho situaci z více úhlů. ● V oblasti náročných životních událostí má pracovník určité obecné znalosti teoretické (např. znalost inventáře náročných situací, znalost specifických situací, pojících se s výkonem náhradní rodinné péče), převažují u něj však dovednosti praktické (dokáže používat nástroje pro screening náročných životních událostí, jako je např. Inventář životních událostí dle Holmese a Raheho, dokáže klienta nasměrovat k dalším potřebným službám či podpoře mimo rozsah své odborné způsobilosti).

Pracovník si uvědomuje, že klienta a jeho životní situaci ovlivňují různé utvářející životní faktory a okolnosti, dokáže na praktických příkladech tyto faktory ilustrovat. Pracovník bere při přímé práci ohledy na jemu známé části životního příběhu klienta. ● Dokáže si identifikovat specifické oblasti či témata související s klientovými životními situacemi, v nichž je pro něj (pro pracovníka) potřebné se dále vzdělávat či vyhledat informace a učinit kroky k nalezení adekvátního podpůrného prvku (vyhledat vzdělávání, podporu kolegy). ● Pracovník je schopen při práci s klientem v určité míře projevit respekt k životnímu příběhu klienta, snaží se nehodnotit a nesoudit. ● V životním příběhu klienta se dokáže základně orientovat, dokáže využít pomoci klienta či kolegů k reprodukci klientových životních situací. ● V rámci oblasti náročných životních událostí má pracovník určité obecné znalosti a dovednosti. Ví, co je to náročná situace, jaká různá specifika přináší oblast náhradní rodinné péče, dokáže zde zhodnotit svou možnou pomoc a její benefity, dokáže určit, kdy je potřeba vyhledat podpory další služby či kolegy.