PROJEKT
NÁHRADKA.CZ 
SPECIALIZOVANÉ VZDĚLÁVÁNÍ (NEJEN) ON-LINE

METODIKA, DEFINICE KOMPETENCÍ A HODNOTÍCÍ POPISY ÚROVNÍ JEJICH ZVLÁDNUTÍ

KOMPETENCE 8
OSOBNÍ A ODBORNÝ RŮST

Schopnost sebereflexe a sebehodnocení. Znalost svých profesních cílů a met. Dovednost definovat svůj potenciál a chuť hledat prostředky k jeho dalšímu rozvoji. Motivace k aktivnímu profesnímu růstu, zvídavost a kreativita (ochota učit se, otevřenost k novým zkušenostem, zážitkům, práce na sobě, otevřenost k novým přístupům, angažovanost, schopnost motivovat a inspirovat). Schopnost přijmout a správně využít podpůrné nástroje v procesu seberozvoje (supervize, intervize, mentoring, porady, sebezkušenost, výcvik, vzdělávání atd.). Schopnost rozeznat hranice vlastní práce a případně se obracet či odkazovat na příslušné odborníky. Znalost fenoménu přenos/proti-přenos. Schopnost rozpoznat projevy přenosových a proti-přenosových reakcí během práce s klientem (u sebe, u klienta) a dále s nimi pracovat. Schopnost předávat a přijímat zpětnou vazbu konstruktivním způsobem. Schopnost vystoupit z role experta (rozeznat hranici, kdy jsem v situaci odborníkem a kdy jen člověkem, který lidsky reaguje), schopnost pracovat s těmito přechody v rolích.

EXPERTNÍ ÚROVEŇ

Odborný růst vnímá pracovník nejen jako osobní záměr, ale též jako potřebu celého oboru a aktivně činí kroky ke zvyšování prestiže fenoménu doprovázení náhradních rodin, např. pořádáním přednášek, besed pro veřejnost, workshopů. Pracovník je způsobilý své poznatky předávat i na půdě akademické, případně středoškolské, působí jako mentor. ● Pracovník se zajímá o odborné studie české i zahraniční, případně aktivně přispívá k jejich vytváření, účastní se nebo sám iniciuje výzkumnou činnost v této oblasti. ● Pracovník funkčně propojuje znalosti teoretické s praxí, uplatňuje evidence based přístup. ● Pracovník dokáže definovat cíle a záměry v oblasti svého profesního růstu. Dokáže dát do souvislostí svůj osobní a odborný růst (zná konkrétní momenty, které ho rozvíjí či limitují jak v osobní, tak v profesní rovině) a dokáže v těchto oblastech identifikovat další témata k seberozvoji. V dalším seberozvoji je pracovník schopen si vytvořit systém - dokáže konkrétně naplánovat, vyhledat a využít další kroky či podněty vedoucí k cíli (např. identifikuje svou sebe-rozvojovou potřebu, zhodnotí své možnosti, jak ji může uspokojit či dále rozvíjet, vyhledá si adekvátní nástroje - supervize, vzdělávání, koučink, terapie a tyto konstruktivně využije). ● Pracovník rozezná hranice vlastní profesní odbornosti, dokáže je definovat jak teoreticky a ve vztahu k jiným oborům (právo, zdravotnictví apod.), tak především prakticky v okamžiku, kdy se potřeby klienta dostávají mimo profesní způsobilost a je třeba ho odkázat na příslušné odborníky. ● Pracovník zná fenomén přenosu/protipřenosu, rozpozná ho při práci s klientem a konstruktivně řeší jeho projevy či následky. Tento fenomén zná jak teoreticky, rozumí jeho ideovému ukotvení, tak prakticky, dokáže naplánovat a realizovat konkrétní kroky k jeho rozklíčování a k následným opatřením, ev. předcházení jeho spuštění. ● Pracovník formuluje, přijímá a předává zpětnou vazbu konstruktivně, je schopen využít jejího rozvojového potenciálu pro své další profesní i osobní směřování. ● Pracovník dokáže adekvátně a vědomě přecházet mezi rolemi, kdy je angažován ve vztahu odborně a kdy na osobní, lidské rovině.

OPTIMÁLNÍ ÚROVEŇ

Odborný růst vnímá pracovník nejen jako osobní záměr, ale též jako potřebu rozvoje celého oboru, k němuž i svým vzděláváním aktivně přispívá, např. účastí na odborně garantovaném vzdělávání, spoluúčastí na tvorbě vzdělávacích programů, vedením besed pro regionální instituce a veřejnost (např. školy, dny otevřených dveří organizace atp.). ● Pracovník se zajímá o aktuální dění a trendy v oblasti SPOD a specificky pak ve své oblasti doprovázení. ● Pracovník dokáže definovat cíle a záměry v oblasti svého profesního růstu, identifikuje v nich témata k dalšímu rozvoji. V oblasti dalšího rozvoje si dokáže pracovník adekvátně vyhledávat podněty, naplánovat a zrealizovat své zapojení/ účast na těchto podnětech. Zná a rozumí rozdílům mezi jednotlivými možnostmi rozvoje (vzdělávání, supervize, intervize, terapie, koučink apod.) a dokáže si adekvátně vyhodnotit, z jakých nástrojů může nejvíce těžit. ● Pracovník rozezná hranice vlastní profesní odbornosti, dokáže uvést konkrétní případy ze své profesní historie/praxe. ● Pracovník zná fenomén přenosu/protipřenosu, rozpozná ho při práci s klientem a konstruktivně řeší jeho projevy či následky, dokáže vyhledat podporu při řešení tohoto fenoménu s klientem. ● Pracovník formuluje, přijímá a předává zpětnou vazbu konstruktivně. ● Pracovník zvládá vystoupit z role experta, zvažuje tuto možnost a adekvátně zhodnotí, kdy je třeba ji využít a kdy naopak v roli odborníka zůstat. 

ZÁKLADNÍ ÚROVEŇ

Odborný růst vnímá pracovník jako obecnou potřebu vycházející z charakteru své práce. Pracovník si je vědom toho, že jeho profese se aktivně mění a vyvíjí, a je u ní žádoucí sledovat různé trendy. Je si vědom toho, že praxe v oblasti doprovázení variuje napříč regiony. ● Pracovník rozumí potřebě dále odborně a profesně růst a vnímá propojení svého růstu s kvalitou výkonu své práce. ● Pracovník zná nástroje pro odborný a osobní růst, dokáže je adekvátně vyhledat a účastnit se jich. Pracovník dokáže aplikovat výstupy a závěry z těchto momentů na svou vlastní osobu a na další úkony ve své profesi. ● Pracovník je schopný definovat obor své působnosti, vymezit své oborové kompetence a ilustrovat je na praktických příkladech. ● Pracovník zná teoreticky fenomén přenos/protipřenos, uvede příklad takového fenoménu v mezilidských vztazích. Ve své práci s klientem jeho výskyt nedokáže zachytit. ● Pracovník pracuje se zpětnou vazbou adekvátně v rovině jejího přijímání (i negativní zpětnou vazbu dokáže většinově přijímat bez konfrontačních emocí a bez ukřivděnosti), v oblasti jejího poskytování druhým a v oblasti využití tohoto nástroje v rozvoji své osoby a svých profesních kompetencí, je žádoucí aktivně pracovat na zlepšení. ● Pracovník reflektuje možnost přechodu v rolích odborného pracovníka a lidské angažovanosti, všímá si těchto momentů u sebe sama při výkonu své profese a dokáže je zpětně vyhodnotit.

MINIMÁLNÍ ÚROVEŇ

Odborný růst vnímá pracovník jako povinnost, vycházející z charakteru své profese. Pracovník se účastní odborného růstu ve smyslu plnění této povinnosti, nabídku na rozvoj přijímá zpravidla od kolegů či nadřízených. ● Pracovník zná nástroje pro odborný a osobní růst, při nabídce se jich účastní, u některých forem podpory však nedokáže zatím využít jejich potenciálu (např. supervize atp.). ● Pracovník zná nároky své práce, rozumí tomu, co a kde vykonává. V rámci toho chápe obecnou potřebu profesně růst, systémové propojení s vlastní osobou s cílem překlenout výkonnostní mezerou schází. ● Pracovník se zpětnou vazbou pracuje nahodile a méně konstruktivně, má obtíže s jejím přijímáním i poskytováním. Složité je pro něj oddělit hodnocení výkonu od hodnocení své osoby. Pro daného pracovníka je zlepšení v této oblasti zcela zásadním požadavkem osobního rozvoje. ● Pracovník si je vědom možnosti přechodu z rolí odborného pracovníka k lidské angažovanosti, sám u sebe však tyto momenty nedokáže jednoznačně zachytit, pokud k nim došlo a následně s nimi pracovat.